Prázdniny v plném proudu, čas na výpravu! Po roční pauze jsme se na výpravu vydaly společně s oddílem Štramberských rytířů. 9 statečných skautů a skautek a k tomu 5 vedoucích vyjelo 28. října brzkým ranním vlakem. Ve Valašském Meziříčí nás David uvedl do příběhu na motivy hry Městečka Palerma, kde nám každému rozdal pasy s rolí, kterou jsme měli zastupovat (a taky aby se naše těla jednodušeji identifikovala ve chvíli, kdy by nás dopadl vrah…). V Pardubicích se k nám přidal Medvěd, tudíž nás už bylo 15 a my mohli konečně vyjet směr Hlinsko v Čechách. Spoustu z nás o tomto městě slyšelo poprvé v životě. Nachází se od Štramberku vzdušnou čarou cca 160 km v CHKO Žďárské vrchy, vlakovou rychlostí je to pak dobrých 5 hodin (takto to uvádí IDOS, za 5 hodin se nám nepodařilo dojet ani při jedné z cest, ale to je pozdější příběh).
V Hlinsku jsme prošli památkovou rezervací Betlém nacházející se uprostřed města a pokračovali 12 km směr Krucemburk a rybník Řeka. Cestou nás provázelo pomalu zapadající sluníčko a my tak mohli sledovat například pole plné blyštících se pavučinek připomínající moře.
Po ubytování se, což obnášelo i dojití pro vodu do nedaleké studánky a zatopení, které si skauti obstarávali sami, a uvaření večeře hra pokročila dále. Já, hrající roli bývalé parašutistky (aktuálně v důchodu), jsem narazila na první oběť vraha, Medvěda. Záhadný šaman Anička nám však poradil, jak Medvěda zachránit, obyvatelé museli podle indicií vymyslet rituál, kterým ho přivedli zpět k životu. Rituál byl úspěšný, ovšem vystrašený Medvěd nám zdrhl a my ho toho večera už nestihli chytit.
Po ranní rozcvičce a snídani jsem (opět v roli důchodkyně) obyvatele vyslala s mapou v ruce na místo, kde si myslím, že Medvěd odběhl. Skauti (ale i rádci) si tak procvičili práci s mapou a orientaci v neznámém místě za pomoci orientačních bodů. Cestou potkávali další obyvatele, kteří byli zmrzačeni prasákem. Aby v cestě mohli pokračovat, museli vždy zmrzačenému člověku nejprve pomoci. Na konci trasy se však ukázalo, že jsem to popletla. Medvěda jsem našla přesně na druhé straně, než jsem všechny vyslala, a tak nám aspoň během hry uvařil jeho vyhlášené kari. Nevadí, aspoň pomohli, kde se dalo, prozkoumali okolí a cestou se stavili v oboře za divokými prasátky.
Odpoledne se skauti z Medvěda snažili dostat, kdo je vrah. Ten ovšem vydal indicii vždy až poté, co mu prokázali službičku a dostali ho do pohody. Ve chvíli, kdy vraha odhalili, nastal velký hon. David se totiž jen tak chytnout nenechal.
Večer započal soud, kde jsme si celou situaci rozebrali a který nám Medvěd zpříjemnil buchtou, kterou za odpoledne stihl upéct. Díky Méďo, díky tobě jsme tento víkend nepomřeli hlady.
Poslední aktivitou tohoto dne byla hra Městečko Palermo, kterou jsme hráli za naše originální role napsané na pasech, mými nejoblíbenějšími se staly chytač ryb do pusy a prodavačka špekáčků.
Ráno už nás čekal jenom úklid a po 10 hodině jsme vyrazili do Ždírce, odkud jel vlak. Ten vyjížděl chvíli před 12 a už v něm jsme narazili na první skauty, které jsme pak potkávali celou cestu. Krátce po 14 hodině jsme už čekali v Pardubicích, když tu náhle, mimořádnost na trati. Všechny vlaky stály a my s nimi. Prvotní naštvání postupně vystřídala zoufalost, až se to celé přehouplo v dobrodružství. Hlídat totiž na plném nádraží, kde postupně přijíždí víc a víc skautských oddílů vracejících se z výprav, 9 skautů, krosny a zda se situace nemění není žádná sranda. Čekalo nás ale i jedno šťastné shledání, potkali jsme Faryho, skautského faráře, který za námi letos přijel na tábor.
Najednou byl konec, vlaky se rozjely. Popadli jsme krosny a zamířili do naprosto plné nádražní budovy. Takticky jsme se rozdělili do menších skupinek, ve kterých jsme se hlídali. Blik, 4. nástupiště. Šup, šup, honem, musíme se prorvat davem lidí a vlézt se do vlaku! Nástupiště plné, vlak taky, stojíme jako kačenky v uličce, hurá, jsme vevnitř a jedeme! Pomalu sundáváme krosny a cpeme kam se dá (tímto se omlouvám těm dvěma lidem, na které během cesty omylem naše krosny spadly). Posílám balíček bonbonů, který se už nevrací a přichází jiný, prý od nějaké starší paní na zlepšení nálady. Nálada se opravdu zlepšuje, jak se postupně posouváme dál a dál do vlaku, navazujeme kontakt s dalšími lidmi a neúmyslně je bavíme. Ve chvíli, kdy vlak zastaví uprostřed pole, aby nás jiný vlak mohl předjet, směje se už celý vagón. Stavíme nečekaně znovu, aby se vyměnil strojvedoucí. Jsme v Lipníku nad Bečvou, další zastávku vystupujeme, teď už se nemůže nic pokazit.
„Další zastávku vystupujeme, tak se pomalu zvedejte, ať si každý najdete svou krosnu!“ hlásám nadšeně. Náhodná paní mi na to odpovídá: „Ale už? A nechcete si to ještě prodloužit? S vámi je sranda!“, když najednou: „Vážení cestující, vlak právě zastavuje ve stanici XX z důvodu výměny vlakového personálu. Omlouváme se za vzniklé zpoždění.“ Cestující se pobavili na naší smůle a my si opět mohli sundat krosny a vysvléct se. A tak se nám cesta ještě o několik minut prodloužila.
Nakonec jsme dojeli. O 3 hodiny později (bylo před 21) a navíc jen do Hranic. Kdyby se nenašlo několik ochotných rodičů (děkuji Vám), kteří pro nás přijeli, dojeli bychom tehdy domů dost možná těsně před půlnocí. I tak jsem za tuto nepříjemnou situaci vděčná a myslím, že udělala naši výpravu více skautskou, krásně jsme si totiž ukázali, jak můžeme udělat svět hezčím, když aplikujeme 8. bod skautského zákona – skaut je veselé mysli.
Děkuji všem zúčastněným, výprava byla skvělá a doufám, že ještě někam vyrazíme!
Nyky