Po loňském lehkém fiasku s cestováním přes půl republiky jsme letos zvolili destinaci bližší – Opavu. Večerní cestu jsme v celkovém počtu 12 osob zvládli raz dva. Ubytovali jsme se v úžasné skautské klubovně, zahráli si na planety a šup na kutě, v sobotu nás totiž čekal náročný výlet.
V Opavě se nachází největší model sluneční soustavy v ČR v měřítku 1 : 626 576 000. Podobné modely se nacházejí i na jiných místech republiky, tenhle je k nám ale nejblíže. Celá trasa má asi 13 km od Slunce k Plutu a více se o ní můžete dozvědět třeba v tomto videu.
Na cestu po planetách jsme se vydali před 9. hodinou a zanedlouho již stanuli před Sluncem. I další planety soustavy jsme objevili velmi rychle, všechny se totiž nachází v centru, kde jsme si mimo jiné užívali pohledy na nádhernou architekturu. Jupiter a Saturn se ještě nachází na území Opavy, pak už jsme se ale museli vydat za hranice města. Čekal nás Uran. Již z dálky jsme viděli bunkr, na kterém se měl nacházet, a s tím jsme si také všimli, že je kolem něj trochu rušno. Že by se tolik lidí vydalo objevovat sluneční soustavu?
U bunkru na nás čekalo překvapení. Spoustu lidí ve vojenských uniformách, státní vlajka na stožáru. K příležitosti státního svátku 28. 10. byl náhodou otevřen pro veřejnost.
“Vy jste se určitě přišli podívat do bunkru, vypadáte jako dějepisní nadšenci! Kolik vás je? Tak to vezmem na dvě skupiny.” přivítala nás paní průvodkyně a už si nás s kolegou rozdělovali. Ani jsme nestačili zmínit, že jsme jen přišli hledat Uran, a už jsme byli vevnitř. A nakonec se z této prohlídky stal snad nejlepší zážitek z celé výpravy. Byli jsme obklopeni spoustou dobového vybavení a trpěliví průvodci odpovídali na naše zvídavé otázky.
Po prohlídce rychlá společná fotka, rychlé obhlédnutí Uranu, oběd a pokračujeme k poslední planetě, Neptunu. V tuto chvíli jsme už věděli, že Pluto nestihneme.
Celou cestou nás provázela podzimní krajina a naštěstí pro nás i nezvyklé teplo. “Domů” jsme dorazili s posledními paprsky slunce. Uvařili jsme si polévku a boloňskou a znaveni ulehli do spacáčků. Ještěže nás tradičně, jako snad na všech třídenních výpravách, čekala vlivem posunu času hodina spánku navíc, jinak by nás ráno ven nikdo nedostal. V neděli nás čekala už jen mše a hurá domů.
Celou výpravu jsme si užili ve zdraví a pohodě a ačkoliv jsme původní plánovanou trasu nezvládli celou, o zážitky bylo postaráno. A kdo ví, třeba jednou objevíme i trpaslíka Pluto. Fotografie z této výpravy naleznete zde.
– Nyky